Naprosto teď vidím spoustu lidí, co protočilo oči. Vegan. Přijde mi, že hodně lidí tohle dokáží dost rychle odsoudit, už jen z důvodu, že vlastně nevědí, co vše za tím je. Musím se přiznat, že veganem jsem se stávala již po třetí. Poprvé to bylo tuším přesně dva týdny před Vánoci a co myslíte, Vánoce za dveřmi a já nechápala, jak mám vynechat vejce, majonezu, řízky! A tak šlo veškeré veganství prostě zase pěkně pryč. Jak rychle nápad přišel, tak rychle odešel. 

Po druhé to bylo vlastně někdy minulý rok. A to jsem vydržela asi týden, jelikož můj přítel to prostě nedokázal respektovat. Což samozřejmě není jeho vina, že já neměla tehdy vůli. Ale i tak. Prostě se to tak sešlo a nebo to osud dosavadně nechtěl. Hlavně jsem tehdy zkoušla jen sojové maso, které mi šíleně nechutnalo a já se do toho nechutně nutila a říkala si - děláš to pro zvířátka. Jenže, tehdy jsem si asi vlastně ani moc neuvědomovala, co všechno to znamená - pro zvířátka. 

Představte si člověka, co je věčně s něčím nespokojený. Ale ne ve smyslu - nespokojený s lidmi, se světem. Ale se sebou. Je negativní vůči sobě a skeptický vůči slovu štěstí a někdy se budeš mít rád. 

Taková jsem já. Nebo jsem byla a nebo to teprve mou minulostí bude. Možná to byla shoda náhod a mých špatných rozhodnutí, které jsem si nikdy nebyla schopna odpustit a věčně jsem se v nich rýpala. A nebo má špatná minulost, poměrně stresové dětství. 

Každý máme jiný důvod, proč se nám na nás něco nezdá. A myslím, že je to normální. Ne každý máme den, kdy jsme se sebou spokojení, kdy se nám vše daří a nejsme dokonalí. Někdo to však takhle má každý den. Často jsem se probouzela s mrzutou náladou, šla do práce s nechutí a cokoliv jsem udělala byla chyba.